Sova pálená je široce rozšířený druh sovy z čeledi sovovitých.
Sova pálená je středně velká sova měřící na délku 29-44 cm a vážící obvykle 250 až 450 g. Má dlouhá, nádherně zbarvená křídla, která v plném rozpětí dosahují 80 až 90 cm.
Sova pálená je nejrozšířenější ze všech druhů sov a vůbec jedním z nejrozšířenějších ptáků na Zemi, jelikož obývá každý kontinent kromě Antarktidy. Obývá převážně otevřené krajiny, převážně pak hospodářskou půdu jako jsou pole a louky, okraje lesů, slatiny, vřesoviště, savany a křovinaté plochy.
Mezi největší predátory sovy pálené patří vačice, mývalové, některé druhy hadů a jiných dravců, převážně pak jestřábů, orlů a větších sov (včetně výra virginského a výra velkého). I přesto, že je oficiálně uznána jako málo dotčený druh, na některých územích se díky změnám zemědělských technologií snížily potravní zdroje a zapříčinilo to, že je v současnosti v některých oblastech dosti vzácná. Vzorným příkladem je i Evropa a i Česká republika, kde byl v posledních letech zaznamenán drtivý pokles v přírodě žijících jedinců. Hnízdní stavy se u nás odhadují pouze na 400 - 700 párů, což vedlo k zařazení sovy pálené v Česku podle zákona č. 114/1992 Sb. mezi silně ohrožené druhy. Ochranná opatření jsou tedy naprosto nezbytná a několik zemědělských ploch zemědělci pro dobro sov pálených ani neobdělávají pod záměrem přilákat dostatek hlodavců, hlavní potravy tohoto ptáka. Nezbytné je také zajištění otevřených vletových otvorů do úkrytu v krovech domů, kde se přes den velice rádi ukrývají.
Sova pálená je stálý pták s noční aktivitou. V letu vydává dlouhé, protáhlé „chryií“, samice na hnízdě chraptivé zvuky. Mláďata škemrají o potravu syčivým hlasem, který je v noci slyšitelný na velkou vzdálenost. Pokud se cítí ohrožena, obvykle se vrhnou na záda a začnou mlátit svýma silnýma nohama s ostrými drápy, což se obvykle jeví jako efektivní obrana.
Živí se převážně malými obratlovci, zvláště hlodavci (hraboši, křečky polními a různými druhy myší), ale loví také ptáky a plazy, občas i hmyz.
Podobně jako ostatní sovy létá nízko a velice tiše, k čemuž jí napomáhá i drobné zoubkování na předních letkách, které rovnoměrně přenáší proud vzduchu přes celé křídlo. Přesně zaměřit kořist i v úplné tmě ji umožňuje sluch, který dokáže zachytit i kořist, která je několik centimetrů pod sněhem. V tu chvíli se na kořist vrhá velkou rychlostí, v posledním okamžiku vymrští nohy s ostrými drápy, kterými kořist uchytí a usmrtí. Velice dobře vyvinutý je i zrak, který plní význačnou, ale ne tak podstatnou roli při lovu jako sluch. V porovnání s jinými sovami má sova pálená vyšší rychlost metabolismu, což způsobuje, že vyžaduje větší přínos potravy. Nicméně patří k největším lovcům škodných hlodavců, což oceňují hlavně zemědělci.
Jelikož polyká kořist vcelku, včetně kostí a srsti, musí se těchto nestravitelných částí zbavovat pomocí vydávení vývržků. Tak se děje zhruba 6 až 7 hodin po spolknutí kořisti, kdy se sova připravuje na vyvrhování nestravitelných částí, které se svinou do vývržku v podobě kostí obalených srstí a peřím a nakonec vydáví; znovu se tak děje zhruba po 24 hodinách.
Tok za příznivějších podmínek začíná již v únoru, obvykle probíhá až v březnu. Sova pálená si hnízdo nestaví a vejce klade obvykle do stromových dutin, tmavých koutů opuštěných a prázdných staveb, ale také do prázdných půd a podkroví obydlených budov. V jedné snůšce bývá obvykle 4 až 7 čistě bílých vajec, na kterých sedí samice, zatímco samec pro ni obstarává potravu. Jelikož se mláďata můžou líhnout i po dvoudenním intervalu, jsou mezi sebou značně velikostně rozdílná. Ve věku tří týdnů již dokáží sama požírat přinesenou potravu a ve věku 60 dnů jsou vzletná.
